Zamýšlel jsem se nedávno nad tím, co naše společnost v momentálním stavu rozvrácenosti politické i společenské potřebuje nejvíc. Dospěl jsem k prosté větě našich předků: vzít rozum do hrsti. Neboli - zamyslet se docela prostě, po selsku, nad některými jevy a projevy, u nichž cítíme, že nám zcela nesedí, že tají nějakou faleš nebo dokonce že jsou...

Omlouvám se všem věrným, že jsem se tak dlouho odmlčel, ale měl jsem jiné, delší psaní. Už několik měsíců píšu knihu s pracovním názvem Zločin, jak ho pamatuju, protože jsem si uvědomil, že nikdo ještě nenapsal dějiny českého zločinu od devadesátých let - a že jsem díky svému věku a své profesi jeden z mála, který osobně poznal všechny velké...

Nevím ještě přesně, komu dám svůj hlas v prezidentské volbě, ale vím naprosto jistě, že ho nedám Miloši Zemanovi. Nedal jsem mu ho ani před pěti lety. Ale respektoval jsem volbu občanů a doufal jsem, že dosažením funkce, která uspokojí jeho přebujelé ego,začne bojovat se svými démony. Už proto, aby mu nepoškodili reputaci.