Bohemia 

(hudba i text: Josef Klíma)

Mám svý boty tady, už dávno nechal jsem je stát

u dveří tvýho srdce, bos jsem se vykrad.

Rostou spolu se mnou, noha vždycky pasuje,

když z vejletů se vracím, tiše mi je nazuješ.

Ref. Moje Bohemia, moje Bohemia, moje Bohemia...

Jak velkej je a jak malej svět,poznáš až prochodíš

sto osm pater radosti a sklepem neseš kříž.

Jenže nevrátit se pokaždý, nevklouznout do těch bot

znamená mít jen nohy vodřený a žádnejpevnej bod.

Ref. Moje Bohemia...

Směješ se, když je nehůř, žádnej patos žádnej pláč

Přikrádáš si trochu domů, trochu lžeš a pak vzdycháš.

V kuchyňským hrnci vaříš duši Švejka s Palachem

Hraješ si, že Praha je Paříž, křížíš hřebce s valachem.

Ref. Moje Bohemia...

Až jednou ty svý boty nenajdu u dveří

Nic strašnýho se nestane, svět se nezboří.

Jen ty budeš jiná, nebudu ti rozumět.

Ale já se nezměním, vzala´s míru na můj svět.

Ref.: Moje Bohemia....

Ženy středních let 

(hudba a text: Josef Klíma)

Ženy středních let mizejí, jako když samet zvolna olysá

Dneska ještě jsou, zítra nezemřou, jenom míň očí je uvidí.

Není naposled, je jen dlouhé padání do bytů, odkud život odchází.

Děti bůhví kde, muž nezavolá, jen televizor, stínový společník.

Ref. Vymazat vrásky, oživit lásky, poslední pokusy,

Napružit ňadra, pleť, která zvadla, milence najdu si.

Pozdě na život, brzo na stáří a červík hlodá: jsem nepotřebná.

Lísá se jen pes, cizí dítě na písku než je matka okřikne.

Muži středních let jsou už dávno ztraceni v náručí dívek nebo lokálů,

Sem tam čerstvý hrob, sem tam čerstvý potomek, tiše jim závidí.

Ref. Vymazat...

Ženy středních let, co se scházíte u sklenky vína, u svých hořkých úsměvů.

Nenechte se zmást, nejste v tom samy - stárnem s vámi.   

Půl 

(hudba a text: Josef Klíma)

Půl dne snad ještě mám,

Půlku sklenky a poslední flám.

Půl noci na sny a půl dne na úžas,

Půl srdce ještě ti dám.

Ref.: Když mi bylo půl co dnes, chtěl jsem víc

Dnes vím, že svou cenu má i půlměsíc.

Jeden strom v lese, jeden list na stromě,

půl dne, když víš, co s ním. 

Noví hoši 

(hudba a text: Josef Klíma)

Místo srdce mobil, místo citu golf,

Kdo by se na ně zlobil, když jim patří budoucnost.

Místo víry aftershave a kůži jako hroši

Kára to je jejich cejch, to jsou ti noví hoši.

Ref:To jsou ti noví, noví, noví, hoši.

Bez notebooku ani ránu a trenky od Bosse,

Fóry jak ze šantánu, život pěkne po ose.

Umělohmotný kytky, klimatizovanej svět,

Počítačový bitky, banku pořád na dohled.

Ref.: Banku pořád, pořád, pořád na dohled.

Kondom vždycky po ruce, ale to je v pořádku.

Než mít jejich děti, než mít jejich děti, radši si lehnout do chládku.

Ref.: Radši si lehnout, lehnout, lehnout do chládku. 

Mezidobí 

(hudba a text: Josef Klíma)

Jako list ve větru, když se zvolna snáší,

Jako svist když v metru vlak světla v dálce zháší,

To jsem já, v mezidobí, to jsem já, koho zlobí, to jsem já, kdo víc nenachází

Odemk jsem řadu bran, zkoumal řadu síní,

Našel jen hlavolam, jenom na skle jíní,

To jsem já, v mezidobí, to jsem já, koho zlobí, to jsem já, kdo víc nenachází ....

Ref.:

Rozum je brána a srdce je klíč, tenhle plot nepřelezeš,

Jsou čistá rána, kdy světlo je blíž, jak slepec klopýtáš, poslepu hledáš meze.

Za první branou sex, směs těl, vzdechů, údů,

Za druhou, tam je bůh, Kristus, Šiva, Woodoo,

To jsem já v mezidobí, to jsem já, koho zlobí, to jsem já, kdo víc nenachází ....

Za třetí sláva a víra, že co dělám,

zpátky mi zamává fanglí mýho jméno,

To jsem já v mezidobí, to jsem já, koho zlobí, to jsem já, kdo víc nenachází ....

Ref.:

Všechno se vybydlí jak cikánskej dům a z lesa jsou paseky,

Vůně se vymydlí, vyčichne rum a to jsem si říkal: tak teď bych chtěl žít navěky!

Mezitím nikoho země, čas a prostor,

Tam se teď nacházím, tam je ten můj rozpor,

To jsem já v mezidobí, to jsem já, koho zlobí, to jsem já, kdo víc nenachází ....

Ref.:

Něco se stane, vždycky doufám, nějaká brána praská,

Říkaj mi, ať se do hvězd koukám, je tam prej komnata a v ní láska.

Jako list ve větru, když se zvolna snáší...

Jako svist když v metru vlak světla v dálce zháší,

To jsem já, v mezidobí, to jsem já, koho zlobí, to jsem já, kdo víc nenachází.

Blues o převtělení

(hudba a text: Josef Klíma)

Intro: E7, A7, E7, A7, H7

Verze 1

E7 A7 E7 A7

Jestli mám umřít, tak tady doma, abych se tu moh znova narodit.

E7 A7 H7 A7

Znám tu pár lidí - až mý tělo skoná - ze kterých chci si do novýho vypůjčit.

Intro: E7, A7, E7, A7

Verze 2

Z kámoše klauna jeho dva nosy, ten pravej na lidi a jak je jemně vést

A ten červenej, když tě depka kosí, když už nemůžeš dál tíhu světa nést.

Verze 3

Znám i pár čestných - a nejsou to žádný cvoci - co uměj v pravou chvíli křiknout:Dost!

Já se spíš stydím za jiný, když v noci kradou nám hrušky a vařej z nich zlost.

Verze 4

Vůli? To nevím. Snad z ňákýho vola, co si furt myslí, že zboří hlavou zeď.

Já jsem ta stará buddhistická škola: smazej, co bylo, soustřeď se na teď!

Verze 5

Až jednou vplynu do božího swimimngpůlu, kde duše rozpadaj se na molekuly,

Chtěl bych se smísit, jak jsem popsal, nemít smůlu, jenže to musím čekat,

Až umřete i Vy, vy, vy! 

Stalin 

(hudba a text: Josef Klíma)

Byly mi dva, když umřel Stalin, Necelých deset když lítal Gagarin

40 skoro když konečně Berlín zbořil tu zeď v sobě a my s ním.

Ref.:

To si říkám, vždy, když slýchám, nářky tvýtvý, tvý...

Nesměli jsme nic ale mohli skoro všechno, stěžuješ si, že je všechno naopak...

Je čas, abys přestal plakat jako malý děcko, ten svět prostě někam spěje, ať tak či tak...

Ref.:

To si říkám vždy, když slýchám, nářky tvýtvý, tvý...

Něco furt zůstává něco se mění, svině jsou svině, láska je láska

Přátelskou ruku dál každej ocení, blesk svítí stejně...

Ref.:

To si říkám vždy, když slýchám, nářky tvýtvý, tvý...

Nostalgie ta je dobrá jen pro ňákýho hejska, co se chystá šlehnout si naposled...

Jenže jsem to já, kdo si takhle stejská a to jsem se snažil užít si tenhle svět.

Ref.:

To si říkám vždy, když slýchám, nářky svýsvý, svý...